epochaplus.cz

Na první pohled to vypadá jako další výstřelek ze sociálních sítí. Nápoj z hub, který má kávu doplnit nebo nahradit, má ale za sebou překvapivě dlouhý příběh. Sahá do válečného Finska i do staletých tradic východní Asie. Dnes se o houbové kávě mluví od Helsinek přes Paříž až po Prahu a na pultech e-shopů, lékáren i drogerií přibývají nové značky. Co se v šálku vlastně skrývá, kolik obsahuje kofeinu a podle čeho ji vybírat?

Hollywood je místo s nejvyšší koncentrací celebrit a skandálů. Nevyhýbají se mu ovšem ani záhadná úmrtí. K nejslavnějším případům patří tragický konec krásné Thelmy. Byla to vražda, sebevražda nebo nehoda? Počátkem třicátých let je Thelma Toddová (1906–1935) jednou z nejvýznamnějších hereček Hollywoodu. Na kontě má 120 filmů po boku takových legend jako bratři Marxové nebo Laurel a Hardy. Jenže dopoledne 16. prosince 1935 ji služebná Mae Whitheadová najde v garáži mrtvou.

Do přístavu připlouvá loď, a jakmile zakotví, na souš se vyhrnou námořníci, aby utišili žízeň i chtíč. Jdou oním zvláštním houpavým krokem. A kdyby je někdo nepoznal podle toho, napoví mu potetované paže. Námořnická kérka je totiž něco jako uniforma. Tetování jako takové má velmi hlubokou minulost. Tetovaný je už pračlověk Ötzi, který umřel v Alpách více než před pěti tisíci lety. Ve starověkém Římě se tetováním označují otroci a už tehdy se nechávají tetovat námořníci.

Na vlhkém chodníku se klikatí dešťovky. „Fůj, žížaly!“ povykuje holčička a odmítá se hnout z místa. Však mohou dorůst až do délky 30 cm. A to je ještě nic. Zatím rekordním kouskem je jedinec dlouhý 6,7 metru a vážící 1,5 kg! Africké žížaly Microchaetus rappi běžně dorůstají do 1,5metrové délky. Ovšem onen 6,7metrový kousek je „uloven“ ve 30. letech minulého století v Transvaalu, bývalé provincii Jihoafrické republiky. To u nás narazíme hlavně na žížalu obecnou a hnojní.

Nejdřív je to rychlý pohled. Pak pár slov. Ze slov jsou věty. První dotek je elektrizující, druhý okouzlující, potřetí to už nemůže být náhoda. Než večer skončí, už se drží za ruce. Než dojdou k ní domů, políbí se, pak rychlé pozvání a konečně sex! Ale než se cokoliv stane, zavřou dveře a zatáhnou závěsy. Ať už páreček zamilovaných dělá cokoliv – možná si jenom prohlíží sbírku motýlů? – důležitý je onen moment zatahování závěsů. Zavírání dveří, hledání intimního soukromí. Je to stud nebo něco jiného?

Mladičké Slunce obklopuje protoplanetární disk, tedy bez přestávky se shlukující prach a plyn. Časem se objeví planetesimály, malá tělesa, co se dál spojují. A pak, bez zvuku slavnostních famfár, vytvoří zhruba před 4,54 miliardami let neforemnou zakulacenou hroudu. Náš budoucí domov, zatím jediný obydlený svět, který známe… 5800 °C Takovou teplotu má zřejmě polotekuté zemské jádro. Pro srovnání, teplota ve fotosféře Slunce se udává kolem 5500 °C, ale v jádru již 15 000 000 °C.

Gigantická temná vlna se valí krajinou. Není před ní úniku. Oči slzí, dýchat je stále obtížnější. Miliardy tun prachu přitom pohřbívají pole, pastviny, farmy i naděje farmářů. Největší přírodní katastrofě, která kdy zasáhne USA, sice napomůže počasí, ale vlastně jen dokončí to, co začali lidé. Třicátá léta se do dějin USA zapisují jako Dust Bowl (Prachová pánev), období mohutných prachových bouří, které způsobily obrovské škody.

Napíšete si poznámky na papír, nebo do tabletu? Seznam věcí k nákupu na lísteček na lednici, nebo do telefonu? Zatímco druhá možnost je často rychlejší či pohotovější, ta první však má jiné výhody! Někdy před 5500 lety vezme člověk poprvé do ruky kousek rákosu a začne s ním rýt do měkké hlíny. Z klínů a obrázků postupně vzniknou písmena. Z hliněných destiček listy papíru. Z rydel pera a tužky. Píšeme ale pořád.

Babička nepotřebovala kuchyňský robot, teploměr ani aplikaci, která jí oznámí, že se právě připaluje omáčka. Stačila jí sklenice, sůl, ocet, trochu sušených bylinek a zkušenost, kterou předávala další generaci. Některé její triky fungují překvapivě dobře dodnes. Jiné patří spíš do kuchyňského folkloru, a některé bychom dnes raději neměli opakovat. Když babička nakládala okurky, zelí nebo zeleninu, ve skutečnosti prováděla docela chytrý chemický experiment.

Dnes vypadá, jako by byl stvořený pro elegantního detektiva, špiona s tajemstvím nebo člověka, který se zásadně prochází městem v dešti a nikdy nikam nespěchá. Původně ale trenčkot není módní frajeřina. Je to odpověď na velmi konkrétní problém: jak přežít dlouhé hodiny v bahně, dešti a zimě, aniž by člověk vypadal jako zabalený do těžké deky. Právě 1. světová válka z něj udělá legendu. Trenčkot se podle historiků nerodí úplně v zákopech. Jeho předchůdci existují už v 19.