Flash Art Czech & Slovak Edition

Poslední srpnový víkend proběhl druhý ročník festivalu říčních kultur, umění, relaxace a (sebe)péče organizovaný spolkem ssesi.space, zásadním elementem oživujícím brněnskou decentralizovanou kulturní scénu, který utváří prostor pro mezioborové zkoumání, komunitní potkávání a společné tvoření. Kdo Hydrotherapy navštívil minulý rok, jistě si nenechal ujít i její druhý ročník.

In her 1979 book The White Album, Joan Didion writes that “an attack of vertigo and nausea does not now seem to me an inappropriate response to the summer of 1968.” This quote emerged in my mind when I was listening to the discerning opening speech of the working group for the Czech and Slovak pavilion, artists Jakub Jansa and Selmeci Kocka Jusko and curator Peter Sit.

Cuteness: roztomilosť Cute aesthetic: estetika roztomilosti, cute estetika Súčasná cute kultúra sa rozvetvuje do množstva mikroestetík a online identít. Od kawaii a sweet lolita až po coquette, soft girl či pastelcore atď. Ku cute kultúre mám celkom osobný vzťah. Sama zbieram rôzne objekty, postavičky či prívesky. Cuteness však nie je iba nevinná estetika komfortu.

Fenomén cuteness bývá na první pohled spojován s měkkostí, křehkostí, leskem, pastelovými barvami nebo postavami vyvolávajícími potřebu ochrany. Cute objekty jsou zpravidla zranitelné, poddajné a zdánlivě neohrožující, zároveň však v sobě nesou zvláštní ambivalenci: vedle něhy mohou vyvolávat i pocity vlastnictví, kontroly, fascinace nebo dokonce agrese.

Vítěz projektu RodičOFFská v Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, představuje nejnovější část stejnojmenného cyklu sochařky a pedagožky Lenky Tsikoliyi. V kurátorském vedení Jana Freiberga a ve vlastní linii kritického zkoumání prostoru vstupuje do diskurzu logistiky krajiny a sleduje překladiště v Lípě u Zlína. Instalace konfrontuje protikladná měřítka: kontejner, základní modul globální logistiky, a stopu kaple Panny Marie, lokální duchovní dominanty.

Lítium sa pomaly, ale isto stáva maskotom technologického napredovania. Šimon Chovan otáča optiku nazerania tohto hyperobjektu a upriamuje našu pozornosť smerom dovnútra problému. Na procesy a metamorfózy stojace úplne na začiatku, pri vzniku tejto hmoty sci-fi filmov. Dopad ťažby a transformácia foriem lítia sa stáva kľúčovým motívom umelcovho bádania. Výstava Leeching States II. v Galérii Výklad, ponúka vizuálnu sondu do menej známych rozhraní tohto materiálu.

Rozmýšľam, akým spôsobom vstúpiť do témy, ktorá sa asi najbezprostrednejšie prejavuje neverbálne – v pocitoch zaplavujúcich náš nervový systém. Možno čítajte tento text vysokým hláskom, s očami čo najširšie otvorenými dokorán, veľkými ako puklice od auta a popritom si dajte niečo sacharínovo sladké – výlučne v excesívnom množstve.

Výstava vznikla v intenzivní spolupráci, Brousil a Timofeev s kurátory Borisem Ondreičkou a Pavlem Kubesou aby rozepisovali východiska, záměry a postupy, rozkreslovali prostor a jeho řešení. Přesvícenou nudli galerie v půlce přepažili vestavěným pokojem. Jeho čelní stěnu vytvořil Brousil z částí starých sekretářů a šatních skříní. Dveře jedné z nich tvořily průchod do malého prostoru se sníženým stropem, ve kterém běžela Timofeevova projekce.

Bez roztomilosti si dnes už len ťažko možno predstaviť čo i len súčasnú grotesku. Morálne prázdna roztomilosť poháňa výherné automaty nekonečného scrollovania na internete, aktivuje naše synapsie a optimalizuje pozornosť tak, aby sme čo najdlhšie zotrvávali v upokojujúcom stave diváckej pasivity. Agnieszka Polska je umelkyňa, ktorá si osvojila túto logiku audiovizuálnych médií, schopných bezmyšlienkovite nás pripútať k obrazovke. Vytvára pasce podobne, ako nás do seba vťahujú ASMR videá či TikTok.

Lenka Vallová, Nevyšliapaný chodník, videoperformance, objektová inštalácia, výstava Odpoveď tichu, Pistoriho palác, Bratislava, foto: Michaela Prablesková. Pod kurátorským vedením Hany Ontkocovej a Fanny Elisabeth Pekarčíkovej sa projekty magisterských diplomových prác Katedry intermédií šiestich autoriek zosúlaďujú ako Odpoveď tichu. Názov výstavy vypovedá o potrebe reakcie na „ticho“ reprezentujúce prázdne miesta či dlhodobo prehliadané aspekty spoločenských diskurzov.