Flash Art Czech & Slovak Edition

Vstoupit do žižkovské galerie Hunt Kastner znamená ztratit pevnou půdu pod nohama. Doslova. Berlínské Peles Duo (Katharina Stöver a Barbara Wolff) v rámci své první české výstavy portals proměnilo podlahu v tekuté pole. Skrze velkoformátové tisky se divák propadá do hlubin mezi letící ptáky, mamutí zuby a bublinkovou fólii. Je to fyzicky zneklidňující pocit; jako byste proplouvali nad koláží vzpomínek, která se pod vámi neustále proměňuje a vrství. Právě tato hra s perspektivou mě baví nejvíc.

Čakanie na úrade, na pošte či na termín vyšetrenia a stanovenie diagnózy. Často sa spája s frustráciou zo strateného času, no v nemocničnom prostredí aj s nádejou na vyliečenie. Nielen o týchto emóciách vypovedá séria umeleckých intervencií vo verejných inštitúciách s názvom Na počkanie/Waiting Places, ktorú pripravil v rámci EHMK Trenčín 2026 kurátorský tandem Jaroslav Varga a Veronika Němcová.

Joan Didion ve své knize Bílé album (The White Album, 1979) píše: „Záchvat závrati a nevolnosti se mi dnes nezdá jako nepřiměřená reakce na léto roku 1968.“ Tento citát mi vytanul na mysli při poslechu pronikavého úvodního projevu pracovní skupiny českého a slovenského pavilonu v Benátkách – umělců Jakuba Jansy, Selmeci Kocka Jusko a kurátora Petera Sita. V roce 1968 zaplnili benátské uličky protestující studenti, kteří vystupovali proti nekritickému, tržně orientovanému směřování celé instituce.

Vejít do žižkovského Atria máte pocit, že nejste v Praze, ale na dovolené. Tentokrát ale stačí otevřít dveře aktuální výstavy Turismus: Náš luxus, naše utrpení a veškerý klid je pryč. Místo odpočinku vás čeká brutální přehlcení. Máte pocit, jako byste byli v předimenzovaném turistickém informačním centru. Na stěnách historie tuláctví, na zadní stěně neúprosný dokument o dopadech masové dopravy a uprostřed barevné ostrůvky dat, která vás bombardují drsnou realitou.

V posledných rokoch sa výstavy s „cute“ tematikou objavujú naprieč inštitúciami, od menších výstav v súkromných galériách až po bombastické expozície vo verejných múzeách. Názvy samotných výstav hovoria sčasti samy za seba.

Když jsme se na podzim roku 2022 vydali s našimi třemi malými modrookými blonďatými dětmi do znovuotevřeného Japonska, nejčastějším slovem, kterým na nás především Japonky už z dálky mávaly, bylo kawaii! Sžili jsme se s ním a přijali ho do rodinného slovníku.

V bratislavskom tranzite aktuálne až do júla prebieha výstava Snívam o daždi v kurátorskej koncepcii Adeliny Luft. Výstava sa venuje problematike klimatickej krízy, ktorú však skúma cez tematiku vody a snívania ako „gesta aj metódy“.[1] Téma klimatickej krízy a kolapsu je prirodzene pokrývaná výstavami už niekoľko rokov, s čoraz zintenzívňujúcejšou sa naliehavosťou výpovede, no v posledných rokoch sa s ňou častejšie stýkame ako s jednou z tém „polykrízového balíka“.

Psát o odkazu svých nejbližších je hluboce subjektivní a zneklidňující úkol. Jana a Jiří Ševčíkovi jsou naše rodina: jako dcera, vnučka a zeť k nim máme každý jiný, avšak nesmírně silný vztah, v němž se neustále prolínají osobní a profesní roviny. Ztratili jsme je oba, ale o to usilovněji se snažíme porozumět tomu, jak může jejich práce, které se celoživotně věnovali, sloužit těm, kteří dnes utvářejí přítomnost i budoucnost v kontextu současného umění.

Tvorba Stana Filka (1937–2015), rodáka z trenčianskeho regiónu (Veľká Hradná), absolventa ŠUP v Bratislave a monumentálneho maliarstva u profesora Petra Matejku na VŠVU v Bratislave, patrí k najkomplexnejším projektom slovenskej neoavantgardy a stredoeurópskeho konceptuálneho umenia. Nejde len o jednotlivé diela, ale o ucelený kozmologický systém, ktorý rozvíjal viac než päť desaťročí.

Než se dostaneme k vašemu projektu pro Benátské bienále, zajímala by mě také skupinová výstava v NoD s titulem Zesílení, která byla otevřena v době, kdy vedeme tento rozhovor. Jaké vaše dílo je na výstavě k vidění? Vím, že vzniklo ve spolupráci s filosofem Lukášem Likavčanem. V čem spočívala tato spolupráce a co je pro vás na Lukášově teoretické práci zásadní, co vás na ní přitahuje?