Flowee

Osmačtyřicetiletý Martin je míjí s rytmickým, téměř strojovým dýcháním. Vedle něj běží šestapadesátiletá Eva. Dívají se dopředu, krok mají úsporný, ramena uvolněná. Vypadají, jako by maraton teprve začínal. Veteránské věkové kategorie sportovců dlouho doprovázel předsudek o nevyhnutelném chřadnutí těla. Výkony, které v roce 1896 vynesly zlato olympijským vítězům, ale dnes běžně překonávají běžci v sedmé dekádě života. Zralí sportovci tvoří zhruba polovinu účastníků maratonských klání.

S 39letou Terezou se právě rozešel její ženatý přítel. S Markem byla dlouhých osm let. Celou tu dobu doufala v to, že její milenec opustí svou manželku a nastěhuje se k ní. Místo toho přišel rozchod a Tereza si uvědomila, že ztratila čas. „Byl to blesk z čistého nebe. Jednou ke mně přišel, zůstal tak dvě hodiny, povídali jsme si, měli jsme intimní chvilku a pak mi řekl, že byl u mě naposled. Jeho žena mu totiž na nevěru přišla a hrozila rozvodem.

Prague Run Day není jen jeden závod, ale celý běžecký den se šesti různými disciplínami. Jak tento koncept vznikl a čím se má lišit od ostatních běžeckých akcí v Praze? Dlouhodobě se snažíme vytvářet příležitosti pro co nejširší spektrum lidí, aby měli motivaci se hýbat a pečovat o své zdraví. Proto připravujeme celodenní akci, kde si každý najde to své – od dětí přes rekreační běžce až po zkušené závodníky.

Zatímco některé ženy jsou v těhotenství velmi, velmi opatrné, ať už se to týká jídla, péče o tělo nebo pohybových aktivit, jiné razí heslo – „Co se nepokazilo, není třeba opravovat.“ Nelze plošně říci, který přístup je ten správný, každá nastávající maminka je stejně unikátní jako každé vzniklé těhotenství. Ať už je to ale jakkoliv, faktem je, že o těhotenství koluje množství mýtů, jejichž uvedení na pravou míru prostě nemůže uškodit. Odkud se všechny tyto pověry vzaly, a je na nich něco pravdy?

Zájem o dnešní zatmění Slunce je obrovský a na poslední chvíli sehnat speciální ochranné brýle je na řadě míst prakticky nemožné. Poptávka byla násobně vyšší, než e-shopy předpokládaly a prodejci tak hlásí vyprodáno. Brýle už neměla Alza, vyprodaly je specializované astronomické obchody a Planetárium Ostrava už nějakou dobu na stránkách upozorňuje, že brýle nejsou. Na internetových diskusích se tak od rána množí dotazy, kde je ještě sehnat nebo čím je bezpečně nahradit.

Mnozí z nich mají práci, vychovávají děti, usmívají se na večírcích a vedou inteligentní konverzace. Ale hluboko pod tím je dítě uvězněné v čase. Zralost není o věku, ne každý dospělý je automaticky ten moudřejší a zkušenější. Někdo se zasekne na místě v dětském věku a nehne se dál ani o píď, nic na tom nezmění ani první vrásky a šediny. Ještě před několika desetiletími jsme to brali tak, že dospělost začíná svatbou, prací nebo narozením dítěte.

Falešné přátelství nevzniká přes noc. Často se plíží pod maskou hlubokého porozumění, dokud si nevšimnete, že se po každé kávě s daným člověkem cítíte jako po dvanáctihodinové směně v dole. Psychologické výzkumy ukazují, že tzv. „ambivalentní vztahy“, tedy ty, kde se střídá podpora s toxicitou a nepředvídatelností, zvyšují náš krevní tlak a míru stresu dokonce více než vztahy s lidmi, o kterých otevřeně víme, že nás nemají rádi.

Většina lidí si představuje důchod jako klidnější etapu života. Pro 61letou Australanku Lynne Coleovou ale znamenal začátek zcela nové kapitoly. Roky pracovala jako chůva a po rozpadu manželství se v menopauze potýkala s depresí. „Moje duševní zdraví bylo v dost špatném stavu,“ popsala pro The NY Post. Říká, že ztratila sebevědomí, trávila většinu času v posteli a cítila se neviditelná.

Od malička měla Pavla spíše melancholickou povahu. Postupem času se propadávala do smutku, až se u ní začaly projevovat deprese. V jednadvaceti letech udeřily naplno. Od té doby, už třicet let, žije ve velkých výkyvech. Zvlášť obtížné je pro ni jaro. Během období, kdy se všechno probouzí, Pavla upadá do těžkých psychických stavů. Poslední dva roky dopadla na samotné dno. „Měla jsem tři možnosti. Buď skočím z mostu, oběsím se, nebo půjdu na elektrošoky.

Pokud chcete uvidět internet v celé jeho kráse, nepotřebujete politickou diskuzi ani komentáře pod příspěvkem Andreje Babiše. Občas úplně stačí otevřít některé z mateřských fór nebo facebookových skupin a zeptat se, zda je normální, že vaše roční dítě ještě nechodí. Prvních několik odpovědí vás pravděpodobně uklidní. Pak ale někdo poznamená, že jeho potomek chodil už v deseti měsících. Další se zeptá, jestli jste s tím byli u fyzioterapeuta.