priroda.cz

autor: Lenka Kadlíková Když se zářijové louky začínají zbarvovat do hněda a většina rostlin se ukládá k zimnímu spánku, ze země se prodere záplava něžných růžovofialových květů. Ocún jesenní (Colchicum autumnale) působí na první pohled jako křehký pozdní pozdrav léta. Ve skutečnosti jde o jednu z nejpozoruhodnějších a zároveň nejnebezpečnějších rostlin české přírody, která kvete na podzim a plodí na jaře.

autor: Lenka Kadlíková S příchodem prvních mrazíků mizí ze zahrad i lesů většina hmyzu, žížal a dalších drobných živočichů. Pro ježky to představuje zásadní přelom v roce. Sezóna lovu končí a začíná období, kdy musí všechny své síly vložit do přípravy na zimu. Většina lidí si pod zimním spánkem představí, že zvíře prostě zaleze do hnízda a bezstarostně spí až do jara. Ve skutečnosti jde o složitou fyziologickou proměnu celého organismu.

autor: Lenka Kadlíková Pro většinu z nás je václavka jen skvělou surovinou do tradiční dršťkové polévky nebo k naložení do octa. Máloco ale tak klame tělem jako právě tento nenápadný rod hub. Nejde totiž o pouhou podzimní pochoutku, ale o jednoho z nejagresivnějších houbových parazitů, jakého v evropské přírodě máme. Největší organizmus planety Když se řekne největší organismus planety, většina lidí si vybaví modrou velrybu nebo gigantické sekvoje v Severní Americe. Realita je však jiná.

autor: Lucie Hladková Slýcháme to od dětství v pohádkách i historických románech. Aristokracie má v žilách modrou krev. Jenže když se šlechtic poraní, teče mu úplně stejně rudá tekutina jako komukoliv jinému. Kde se tedy tento slavný mýtus vzal? Co podporuje myšlenku o modré odkysličené krvi a kteří tvorové na naší planetě se skutečně pyšní modrou krví? Kde se vzal mýtus o šlechtické modré krvi? Původ hledejme ve středověkém Španělsku.

Mistrovské přizpůsobení suchu i mrazu Opuncie svou úspěšnost v nové krajině vděčí mimořádně propracované biologické výbavě. Místo klasických listů disponují dužnatými stonkovými články (tzv. kladodii), které slouží jako efektivní zásobárna vody, díky níž rostlina bez úhony přežívá dlouhá období sucha. Klíčovou roli v jejich přežití hraje také CAM metabolismus. Aby minimalizovaly odpar vody, otevírají průduchy během chladnější noci.

autor: Lenka Kadlíková Ještě před několika desítkami let platila kudlanka v naší přírodě za vzácného až raritního obyvatele, kterého bylo možné potkat takřka výhradně na jižní Moravě. S probíhající změnou klimatu a postupujícím oteplováním se však situace radikálně změnila. Kudlanky úspěšně kolonizují nové oblasti, šíří se do Čech a dnes na ně můžeme narazit i na místech, kde by je dříve nikdo nečekal. Třeba v Krkonoších ve Špindlerově Mlýně.

Základ kvašení je v podstatě anaerobní metabolický proces (proces probíhající bez kyslíku), při němž mikroorganismy přeměňují jednoduché cukry na alkohol, oxid uhličitý a různé organické kyseliny. S příchodem prvních mrazů se buněčné stěny podzimních plodů, ať už jde o jablka, hrušky, jeřabiny nebo šípky, mechanicky naruší. Ke šťávě se tak snáze dostanou kvasinky z okolního prostředí. V tu chvíli se z obyčejného ovocného sadu či samotného stromu stává přírodní laboratoř produkující ethanol.

Proč auto jedoucí 50km/h a víc nepotřebuje motor, aby ho bylo slyšet Při pohybu vozidla vznikají tři hlavní složky hluku: hluk motoru, aerodynamický hluk vznikající prouděním vzduchu kolem karoserie a hluk odvalování pneumatik o povrch vozovky. V tomhle ohledu je zásadní takzvaná přechodová rychlost (crossover speed). Jde o hranici, při níž hluk pneumatik a vzduchu přehluší samotný motor. Ta je u EV níže než u spalováku a to 20 – 30 km/h.

Co se děje pod povrchem holé půdy? Ačkoli se na první pohled zdá, že podzimní zahrada už odpočívá, pod povrchem záhonů tomu tak úplně není. Půdní edafon, tvořený miliardami bakterií, mikroskopických hub, prvoků a žížal, pracuje nepřetržitě. V okamžiku, kdy povrch záhonu zbavíme jakéhokoli krytu, vystavujeme tento složitý ekosystém přímému náporu živlů, což je problém zejména v posledních letech, kdy půdu v zimě nechrání po delší dobu sníh.

autor: Lenka Kadlíková Sucha, povodně i mizící hmyz a ptáci ukazují, že tradiční ochrana zbytků krajiny už nestačí. Evropská unie proto v roce 2024 přijala přelomové Nařízení o obnově přírody (Nature Restoration Law). Poprvé v historii nejde jen o bránění toho, co zbylo, ale o aktivní uzdravování toho, co jsme v minulosti poškodili. V srpnu vypršela lhůta pro podání Národního plánu obnovy přírody, které toto nařízení požaduje. Česká republika ho zatím nepodala. Proč takové nařízení vůbec vzniklo?