Is this you? As a journalist, you can create a free Muck Rack account to customize your profile, list your contact preferences, and upload a portfolio of your best work.
Claim your profile
Articles by Marek Douša
Insectopolis (a spousta dalšího hmyzu)
Komiks Insectopolis vyšel v roce 2025 v newyorském nakladatelství W. W. Norton & Company a už letos se dočkal českého překladu (David Petrů) a vydání, o které se postaralo nakladatelství Paseka. Sešly se v téhle knize dva elementy, které mám velmi rád, a to jsou všelijací hmyzáci a komiks, respektive jeho výtvarník Peter Kuper, který to má takzvaně v ruce i v oku. Je to velmi šťastné setkání.
Není Chylková jako Chýlková
Tenhle seriál, polsky Chyłka, tedy Chýlková, uvádí HBO pod poněkud podivným názvem Zmizení. Ten má návaznost pouze na první řadu. Chápu ale, že pro české diváky by měl název úplně jiné konotace a ani paní Ivana by asi nebyla úplně nadšená. Seriál vzniká od roku 2018 podle knih Remigiusze Mróze. Nenalezená vyšla česky v nakladatelství Domino a na databázi knih se dočkala poměrně rozporuplných reakcí. Od: Moja prvá a zároveň posledná kniha od tohto autora. Čo to prosím vás bolo?
Galerie Lázně Liberec, sázka na Wurma
Rakušan Erwin Wurm je skutečně světové jméno a jeho výstava v liberecké galerii je dobrým dramaturgickým tahem. Už jen proto, že přilákat na periferii (ano, tím myslím Liberec) návštěvníky třeba i na jinak skvělé výstavy je velká dřina. Takže jestli si fanoušci výtvarného kumštu všimnou, že tahle instituce existuje, je to jen dobře. A tentokrát je kombo tří současně otevřených výstav skutečně dobře namíchané. Wurm je spektakulární a s tímhle úmyslem pracuje zcela neskrytě. Za to mu dávám body navrch.
Liberec vítězí nad Spartou za tři body
V třináctém extraligovém kole přijela do Liberce Sparta a všechno důležité se v tomto zápase stalo během druhé čtvrthodinky druhé třetiny. První gól vstřelili domácí, konkrétně Jaroslav Vlach. Jeho nahrávku do brankoviště sice Lenc netrefil, kotouč se ale odrazil do sparťanské branky. Tento gól jakoby nastartoval u hráčů obou celků aktivitu, kterou jsme od obou mužstev dosud postrádali.
Devětadvacátý divadelní Kult, díl druhý
Pravidelnou součástí Kultu bývala premiéra Činoherního studia, letos tato scéna nabídla Fuenteovejunu, titul, který měl v Ústí premiéru už 20. května, a viděli jsme, myslím, inscenaci, která je pro Činoherák charakteristická. Spojení historického, archaického textu (Lope de Vega, 1612–1614) s moderním herectvím funguje do chvíle, kdy se do celého mechanismu zapojí činoherácká metoda repetic a politických proklamací aplikovaná až do úplného omrzení. Škoda. V úterý 13.
Devětadvacátý divadelní Kult je v polovině
Jsem fanda na ústecký Kult, na tenhle festival divadla a divadelníků, ale i lidí, kteří se tu jenom pohybují v jeho blízkosti a už léta si tenhle říjnový termín blokuji právě pro pobyt v tomhletom podceňovaném městě, protože když se držím osvědčených stezek, je mi tu vlastně vždycky nějak dobře. A tenhle pocit byl letos podtržen výsledky komunálních voleb, kdy vyhrála parta lidí, kteří jsou odhodlaní něco dělat, a já jim to docela věřím.
Lucy se vrací na jeviště a pořád ještě nečůrala!
Když v jakémkoli divadle začne vznikat nějaký off program, je to vždycky dobrá zpráva a říká: ty lidi to divadlo fakt baví a chtějí dělat tuhle práci, kterou si vybrali a klidně si i přidají, obětují svůj volný čas, aby si vyzkoušeli ještě něco dalšího a nového.
Den jak korálek, neboli výstavy v Jablonci a Liberci
V jablonecké Nisa Factory otevřeli podzimní výstavu, která je součástí desátého ročníku Art Weeku. Výstava Severní vítr nese barvy představuje průřez současnou tvorbou napříč různými médii – od kresby a grafiky přes objekty až po nové technologie a multimediální formy. Spojuje autory, kteří mají vztah k severním Čechám prostřednictvím studia, pracovního zázemí nebo osobních vazeb k regionu Liberecka a Jablonecka.
Tibetský dům ve Šluknovské pahorkatině
Už víc než deset let patří začátek prázdnin nejen hudebnímu festivalu Eastern Tunes, který se odehrává na louce kousek od Mikulášovic, nebo z druhé strany od Vilémova, a web Výběžek.eu o něm pravidelně a dost vydatně informuje. Když kouknete na všechny ty odkazy, uvidíte několik set fotek, ze kterých je zřejmé, že nabídka je opravdu pestrá a že takovéhle menu v Čechách jen tak někde nenajdete, jestli vůbec.
Anthony Horowitz a seznam úkolů
Člověk si myslí, že docela hodně čte. Že má alespoň trochu přehled. A pak narazí na nějaké jméno – třeba Anthony Horowitz – a zjistí, že vlastně neví vůbec nic.
Litoměřice na konci světa [fifeli26]
Šestadvacátý ročník litoměřického filmového festivalu nesl podtitul Na konci světa, naštěstí nikoli pouze Na konci, takže se snad dočkáme i ročníku sedmadvacátého. Líbí se mi ten koncept, kdy zvolený podtitul jednotlivých ročníků zároveň víceméně určuje celkovou dramaturgii, jako divák pak máte pocit kompaktnosti a jednoty, i když občasná vybočení jsou možná. Letos ovšem třeba Coppolova Apokalypsa Now hned v pátek odpoledne a Srdce temnoty Eleonory Coppolové v sobotu ráno bylo vydatné combo.
Ještě měsíc můžete navštívit výstavu Kraj bez kraje
Litoměřický kostel Zvěstování panny Marie nabízí ještě do konce měsíce září výstavu Kraj bez kraje a kdo jste tuhle budovu už někdy navštívil víte, že tyhle výstavy stojí za to vždycky a ta aktuální zrovnatak. Litoměřická galerie letos oslovila studenty ústeckého UJEPu a vznikla pestrá expozice, která nabízí různé pohledy na krajinu (nejen) severních Čech, ale i na nás, kteří tuhle krajinu obýváme. Tady krátká prohlídka: A tady ještě rozhovor s kurátorkou výstavy Adélou Machovou.
Čipy jako nová příležitost pro Liberecký kraj
Region chce uspět v novém evropském polovodičovém ekosystému V sousedních Drážďanech vzniká jedna z nejvýznamnějších evropských továren na výrobu čipů. Nový závod ESMC, za kterým stojí TSMC společně s firmami Bosch, Infineon a NXP, může přinést nové příležitosti také českým firmám. Liberecký kraj se proto připravuje na zapojení do vznikajícího polovodičového dodavatelského řetězce.
Temný příběh Irene Solà
Ten text je hutný jako nějaké ve sklepě dlouho zapomenuté a dlouho zrající víno. Otevřete lahev a víte, že vás po něm bude bolet hlava, ale přestat pít ho nemůžete, i když je jasné, že ta kocovina bude hrozná. Ale je to tak opojné… Román Dal jsem ti oči a tys je upřela do temnot, který napsala Irene Solà (přechyluje se nějak to příjmení? To nejde!), popisuje anotace takhle: V bujarém podsvětí se prolínají groteskní výjevy se vzpomínkami, které odhalují rodová tajemství.
Banksy, nekonvenční průvodce
Nakladatelství Grada vydalo knihu Banksy, nekonvenční průvodce. Autorem je Luca Greco, který přednáší na turínské univerzitě a píše tento blog, což je na mě trochu moc italsky, ale třeba to celé zkusím někdy v zimě prohnat nějakým překladačem a rozšířit si obzory. Kniha je na cestovní bedekr dosti bytelná, má pevnou vazbu a do kapsy saka se vám rozhodně nevejde, na tomhle vydání ostatně píší, že je to pro cestovatele z pohovky.
Svět bez konce [komiks]
Už v roce 2023 vyšel komiks Svět bez konce. Tenkrát jsem ho přečetl, ale jak to tak chodí, pak jsem četl něco jiného, povaloval se nebo někam odjel a prostě se ta kniha dostala pod jiné knihy a zmizela mi z dohledu. Teď mi ji připomněla její překladatelka Michala Marková, a tak jsem zapátral a znovu si připomněl tento titul, který by tedy rozhodně zapadnout neměl. V téhle anotaci se mi líbí zejména zmínka o tom, kdo je v tomto rozhovoru, neboť je to komiks – rozhovor – za joudu.
Na plechárně. Ze Žižkova
Útlou knížečku Marie Zelbové Tňaá/Praha 3/Žižkov vydalo letos (2026) nakladatelství Petr Štengl a ani o autorce, ani o tomhle vydavatelství jsem neměl ponětí. Jsem rád, že se to změnilo. Vyslechl jsem na stanici Vltava rozhovor s autorkou a všechno, co říkala, mi bylo v tu ránu hodně blízké a jakoby známé, takže jsem oslovil pana vydavatele a on mi laskavě poskytl recenzní výtisk.
Máte co číst? [fotky, komiks i napětí]
Dvě knížky ze severu a jedna spíš z jihu. Fotograf Václav Sojka, který momentálně pracuje a hlavně fotí pro Národní park České Švýcarsko vydal knihu Krajina z moře zrozená.
Jedinečná galerie svatých Jana Hendrycha
Když najdete na Wikipedii heslo věnované Janu Hendrychovi, sochaři a restaurátorovi, uvidíte, že tenhle chlápek vytvořil jedinečné, ale také rozsáhlé dílo. Psát tedy o několika jeho sochách, jak bude následovat, je tak trochu drzost, protože galerie Jana Hendrycha by musela být monumentální.
Jedinečná galerie svatých Jana Hendrycha
Když najdete na Wikipedii heslo věnované Janu Hendrychovi, sochaři a restaurátorovi, uvidíte, že tenhle chlápek vytvořil jedinečné, ale také rozsáhlé dílo. Psát tedy o několika jeho sochách, jak bude následovat, je tak trochu drzost, protože galerie Jana Hendrycha by musela být monumentální.
Strach, hnus, naděje
Když se mi ozval Tomáš Cidlina, jestli bych nechtěl napsat něco o knize, kterou nedávno vydal v nakladatelství Voda na mlýn, bylo jasné, obzvlášť když se knížka jmenuje Heimat Core, strach — hnus — naděje — že to bude výlet do minulosti. Těžko říct jestli do minulosti nedávné, nebo už vzdálenější, vlastně nevím jak se to počítá; my v těch Sudetech ji ale cítíme každej den a neumím říci, jak moc je tenhle pocit sdělitelný lidem třeba z Kolína.
Děčínské muzeum zve na unikátní výstavy: Cesta do raného středověku i nostalgický svět historických hraček
Oblastní muzeum v Děčíně si pro své návštěvníky připravilo dvě jedinečné výstavy, které je přenesou do zcela odlišných, ale nesmírně fascinujících období naší historie. Zatímco první expozice vás zavede do dob udatných knížat a raného středověku, druhá potěší srdce pamětníků i dětí pohledem do světa historických hraček. První z výstav vás přenese do českých zemí 12. století.
Smålandské temno, komiks
Tlustej a divnej komiks, to je to co si přeju mít po ruce když prší nebo klidně když je horko, ale mám kam zalézt a přesně tento požadavek splňuje Smålandské temno Henrika Bromandera, bývalého švédského učitele, nyní autora komiksů, ale i spisovatele dalších divných knih. Ve Švédsku tato kniha vyšla už v roce 2012, u nás, péčí nakladatelství Centrála, vloni, tedy v roce 2025.
Detektivka ze severu
Detektivka ze Šluknovského výběžku? To si přečíst musím, řekl jsem si, když jsem na FB zachytil, že něco takového existuje. Trochu jsem si myslel, že to zkusím, a potom to prostě smáznu, protože to nebude stát za řeč. Ale hodně jsem se spletl. A i když autorka Evita Naušová k tomuhle místu není právě laskavá, je její pohled legitimní, navíc podpořený skutečností, že se sama ve Varnsdorfu, který je středobodem knihy Okraj nebe, narodila.
Linda Keprtová končí ve vedení libereckého divadla F. X. Šaldy [video]
Bylo to vloni na podzim překvapivé sdělení, že Linda Hejlová Keprtová končí jako ředitelka libereckého Divadla F. X. Šaldy, protože se zdálo, že divadlo prosperuje a daří se mu dobře. Ukázalo se, že příčinou byly nedořešené pracovněprávní spory (tedy dlouhotrvající neuzavřený spor mezi divadlem a bývalým vedoucím opery Martinem Doubravským), což vyústilo v rezignaci tehdejší ředitelky. S Lindou Hejlovou Keprtovou jsem se sešel v den, kdy se ve školách předávalo vysvědčení.
Co se natáčelo v Mostě? Tyhle baráky na odstřel neboli hvězdná hodina umírajícího města
Bourání starého Mostu začalo na konci roku 1964, skutečně brutální nástup demolic začal na začátku roku 1967 a celá operace skončila až v roce 1982. Populaci starého Mostu tvořilo 14 507 obyvatel, kteří žili v 5 065 bytech. To jen tak na úvod, abychom si uvědomili, že to byl skutečně obrovský masakr, který u nás nemá obdoby.
Co se natáčelo v Mostě? Historicky první český seriál, který se dočkal pokračování.
Napíšu-li Nemocnice na kraji města, každý v této zemi přinejmenším tuší, o co se jedná, protože je to jedna z ikon československé filmové tvorby, a to hned od prvního uvedení 5. listopadu 1978. Četl jsem různé údaje, kolikrát byl tento seriál znovu uveden, a řekl bych, že s jistotou to byly nízké desítky repríz; já jsem Nemocnici viděl zcela jistě v době, kdy byla uvedena premiérově, a potom jsem snad zahlédl nějakou reprízu, když si ji pouštěli štamgasti v nějaké spřátelené restauraci.
Co se natáčelo v Mostě? S komunisty nejsou žerty
Když jsem vymýšlel, co zajímavého napsat do letošního zpravodaje o tom, co se tak docela netýká uváděných inscenací (na to máme jiné kanóny!), ale má to nějakou spojitost se stále neznámým a tak trochu přehlíženým městem Most, potažmo Mosteckem, vzpomněl jsem si, že v dobách bourání starého Mostu tu byla natočena řada válečných filmů, skvělý seriál Most! a také že je tu někde na kraji města nemocnice.
Šaldova šňůra 2026
Čtvrtá Šaldova šňůra odstartovala v sobotu 13. 6. 2026 baletem Frida, baletem, který měl premiéru v listopadu 2025 a od té doby je vyprodaný. Druhý uzlík na letošní šňůře byly Žítkovské bohyně, pro změnu úplně nová věc v repertoáru, která je uváděna na scéně Malého divadla.
Povídání s Ivanou Šrámkovou, sklářkou a šéfkou střelnice [video]
Už vloni jsem na jedné z výstav v jablonecké NisaFactory viděl pár skleněných ptáčků, sošek z ateliéru Ivany Šrámkové. Líbily se mi hned, byly takové zvláštně a ujetě hravé, a postupně jsem celé téhle zvláštní partičce začal říkat zvláštní škola. Když letos v květnu otevírala Ivana Šrámková znovu v NisaFactory samostatnou výstavu, nestíhal jsem navštívit otevření ani besedu s novináři, a tak jsem se pokusil domluvit individuální setkání s autorkou. Nakonec to klaplo.
Spontánní historická graffity
Anotace říká mimo jiné: Spontánně motivované nápisy a kresby jsou v sakrálním prostoru dosud opomíjenými a málo reflektovanými prameny, které navíc bývají v rámci rutinních oprav zdiva, historických omítek, mobiliáře a dřevěných prvků odstraňovány bez jejich hlubší analýzy v kontextu dějin konkrétní stavby, což může být přesně to, co dodává jednotlivým místům další rozměr, jakýsi druhý plán, který může dokreslit jednotlivé fáze historie místa, protože tato graffity vznikala v průběhu času.
Zpráva o misijním muzeu v Bohosudově [fotky]
My jsme už informovali o výstave Zpráva o misijním muzeu v Bohosudově, dnes přinášíme galerii fotografií. Některé exponáty by měl vidět každý indián. A že nás je!
Liďáky hledají novou tvář. Zoo Liberec vyhlásila soutěž na vizuální identitu kulturního centra
Zoo Liberec vyhlásila otevřenou výzvu na vytvoření nové vizuální identity Hudebního kulturně kreativního centra Lidové sady. Cílem soutěže je najít moderní a výrazný vizuální styl, který bude odpovídat proměně historického prostoru po rozsáhlé rekonstrukci. Budova Lidových sadů slouží Liberečanům už od roku 1901 jako místo společenského a kulturního života. V posledních letech prošla kompletní obnovou, díky které vznikl moderní prostor pro koncerty, divadlo, vzdělávání i další kulturní akce.
Dějiny vlasů, lidí a skalpování
Když vyšly Dějiny lidí, nepřehlédl to na knižním trhu skoro nikdo, byla to trefa. Kniha se skoro nedala sehnat a dočkala se několika dotisků. Tehdy jsem napsal krátký text pro Reflex a později ho zveřejnil i na webu naseveru.net. Ze dvou do té doby publikovaných knih ze stejného hnízda jsem sehnal (díky laskavosti nakladatelství Academia) ještě Dějiny vlasů a asi jsem moc nedumal nad tím, jaké téma si svou prací Martin Rychlík otevře pro další knihu.
Czech Nature Photo na zámku v Děčíně představí nejkrásnější okamžiky české přírody
Milovníci přírody, fotografie i české krajiny se mohou těšit na jedinečnou výstavu Czech Nature Photo, která bude od 1. května do 30. června 2026 k vidění v galerii zámku v Děčíně. Expozice nabídne výběr nejlepších snímků české přírody napříč všemi ročníky prestižní fotografické soutěže Czech Nature Photo. Výstava vznikla ve spolupráci Správy Národního parku České Švýcarsko, organizace Czech Photo a zámku Děčín.
Děčín má nový symbol: obraz „Děčín je Děčín“ zůstává doma díky veřejnosti
Děčínští mají důvod k radosti. Veřejná sbírka na pořízení obrazu Děčín je Děčín skončila úspěchem – lidé přispěli celkem 158 238 korun. Většina darů dorazila na transparentní účet (150 528 Kč), zbytek obsahovala pokladnička v Městském divadle. Město navíc splnilo svůj závazek a vybranou částku dorovnalo v poměru 1:1. Dílo tak bylo odkoupeno za celkových 316 476 korun včetně licenčních práv. Nejštědřejší dárce získal od autorů velkoformátovou reprodukci.
Janek Koza konečně česky
Sleduju tohohle týpka už pár let a musím říct, že mě hodně baví. V tom videu říkám, že mít takové jméno — Janek Koza — muselo být v dětství peklo, ale jako značka je to dar; teď jsem se dočetl, že je to pseudonym. A dobrý pseudonym. Není to ovšem kniha vtipů, ale spíš stripů. Zrovna dneska (6/4/26) se mi ve vzpomínkovém feedu na fb objevila glosa publikovaná v Reflexu před čtyřmi lety.
Dubnové výstavy v galerii Lázně
Výstava Obrazy, slova, kosatce představuje tvorbu dnes již zesnulé umělecké dvojice Věry Novákové a Pavla Brázdy, které spojoval nejen tvůrčí dialog, ale i životní partnerství. Zatímco Nováková zdůrazňovala jedinečnost každého díla a věnovala se mimo jiné portrétům osobností z uměleckého či duchovního prostředí, Brázda experimentoval s reprodukcí a šířením svých prací prostřednictvím xeroxu a digitálního tisku.
Branka ve dvaasedmdesáté minutě ukončila tygří sezónu
Sedmý zápas podivné série o postup do semifinále extraligy mezi Bílými Tygry a karlovarskou Energií se hrál hodně rychle, bez jediného vyloučení a asi nejčastější příčinou, proč rozhodčí foukli do píšťalky, bylo zakázané uvolnění. Hrálo se rychle, ale opatrně, šance se střídaly na obou stranách hřiště, žádná však nebyl vyložená a hlavně ze žádné nepadl gól. Až dvě minuty před koncem se prosadil po nájezdu liberecký Petrovský, hala si zabouřila, branka ale nebyla uznaná pro předcházející ofsajd.
Tygři ubojovali pokračování čtvrfinálové série
Zdálo se po první třetině pátého zápasu čtvrtfinálové série, že libereckým hokejistům prospěl lázeňský pobyt v Karlových Varech, kdy nejen srovnali stav bojů, ale nabrali sílu a inspiraci k tomu, aby svojí formu potvrdili i v domácím zápase a před svými fanoušky. Hýřili aktivitou a už od páté minuty vedli brankou Adama Musila. Zhruba v pětadvacáté minutě nastal zmatek kolem Kváčovy branky a spíš klika než cokoli jiného zabránila tomu, aby puk neskončil v síti.
Spravedlnost v Lužických horách: místo s historií i výhledem
Spravedlnost je pojem, který si každý vykládá trochu jinak. Všichni ji ale hledáme – třeba v podobě rovného zacházení. To se v běžném životě ne vždy daří. Jedno místo, kde „Spravedlnost“ skutečně najdeme, však leží v Lužických horách, mezi Doubicí, Rybništěm a Chřibskou. Právě zde se nachází vrch příznačně nazývaný Spravedlnost. Podle historických pramenů se má za to, že v jeho okolí bylo vykonáváno hrdelní právo – pravděpodobně spíše na úpatí tohoto čedičového kopce než na samotném vrcholu.
Všechny barvy světa. Šedá škála Roman Karpaš
Další díl ze seriálu Co jsi dělal, když všichni kolem pilně pracovali? mě čekal v libereckém muzeu, kde ve středu 19. 3. 2026 otevřel výstavu Roman Karpaš. A nejde ani tak o dílo, které tu autor vystavuje – tedy grafiky a kresby za posledních padesát let. Nakonec k tomu, abych tu a tam něco nakreslil, vytiskl nebo vyfotil, se občas také donutím. Z čeho mi ale skutečně spadla brada, je nenápadný doplněk výstavy, kde Roman Karpaš představuje svou vydavatelskou činnost.
Čtvrtfinále nezačalo pro Liberec ideálně
Výkop se Tygrům nevyšel. Výsledky přisoudily do extraligového čtvrtfinále Liberci soupeře z Karlových Varů, soupeře, proti kterému se Tygrům v této sezóně nedařilo a který je obral o tři body pouze jednou. Všechny výsledky byly ale těsné, takže tento souboj slibuje napínavý průběh. První zápas se ale domácím nevydařil. Od čtvrté minuty prohrávali o gól, o který se postaral Radek Číp, a celou první třetinu tahali Tygři za kratší konec.
Návrat zapomenutého Oldřicha Jelínka
Ve čtvrtek 12. 3. 2026 otevřeli v mosteckém muzeu výstavu trochu zapomenutého výtvarníka Oldřicha Jelínka. Tedy trochu zapomenutého od roku 1981 minulého století, kdy odešel do emigrace. Jako, řekněme, pozdní emigrant nebyl v takové pozici jako ti, kteří emigrovali vzápětí po ruské invazi do Československa. Do té doby byl nepřehlédnutelnou postavou domácí výtvarné scény – jako grafik, ilustrátor a jistou dobu také jako „dvojče“ Adolfa Borna.
Kultura drží lidi při smyslech
Tento text jsme převzali z facebooku, z profilu Michaely Valáškové s jejím souhlasem. Máme za to, že je to přesně to, co bychom napsali sami a jsme rádi, že to tentokrát udělal někdo za nás) Když se téměř před 12 lety snažili ústečtí politici zničit Činoherní studio, začalo neuvěřitelný tóčo. Neskutečný zastupitelstva, profackování radního, rozpad zásadní kulturní instituce, která dává desítky let tvář a život městu. Barák, co vychoval nejen herecké fenomény, ale i diváky. Zoufalství.
V Linserce vzniká LVL: Liberecká Videoherní Laboratoř chce nastartovat herní průmysl na severu Čech
Na severu Čech se rodí nový projekt, který má ambici rozhýbat lokální herní scénu a podpořit talentované tvůrce přímo v regionu. Liberecká Videoherní Laboratoř (LVL) vzniká z iniciativy Kulturní a kreativní centrum Linserka jako vzdělávací a tvůrčí inkubátor zaměřený na rozvoj herního průmyslu. Cílem projektu je vytvořit zázemí pro začínající vývojáře, studenty i nadšence a postupně vybudovat stabilní herní ekosystém v Liberci a okolí. Herní průmysl roste.
Dvě premiéry. Most a Litvínov
V mosteckých divadlech bude následující víkend opravdu rušno. Už v sobotu (21/2/26) uvede Divadlo Rozmanitostí premiéru adaptace kultovní knihy My děti ze stanice Zoo. Příběh, který je s námi od konce sedmdesátých let, neztratil nic ze své naléhavosti. Stále připomíná, jak snadno se snažíme uniknout z problémů pomocí chemických berliček – a jak rychle se z úniku stává past. Spirálovitý pád, který následuje, bývá mnohem hlubší a často fatální.
Se senátorem Zbyňkem Linhartem nejen o Českém Švýcarsku
Na rozhovor se Zbyňkem Linhartem jsem se chystal někdy od jeho prvního zvolení do senátu, došlo na to až letos a byl jsem v pozici toho, kdo se ptá za ópéesku České Švýcarsko. Ale podobně bych se ptal asi i jen tak. Je to trochu freestyle. VIDEO
Co čeká letos návštěvníky děčínského zámku? [video]
V následujícím videu se dozvíte na co se mohou těšit návštěvníci děčínského zámku. Paní ředitelka, Miroslava Poskočilová hovoří o rekonstrukci Dlouhé jízdy i o rekonstrukci Růžové zahrady. O tom kolik potřebují zahradníků a o kulturních akcích, které čekají děčíňáky i příchozí. A o spoustě dalších lákadel, které zámek nabízí. VIDEO
Kde se berou všechna ta slova?
Kdo píše Donaldovi projevy? Eugène Ionesco. Lidé se budou smát, budou se cpát, budou tančit na mém hrobě, jako bych nikdy neexistoval. Ne, ne! Chci, abyste na mě vzpomínali, abyste plakali, abyste byli zoufalí. Chci být navěky ve všech učebnicích dějepisu, chci, aby všichni znali můj život zpaměti, aby školáci a učenci studovali jenom mne, mou vládu, mé hrdinské činy. Ať spálí všechny ostatní knihy, zničí všechny sochy a na všechna náměstí postaví mou sochu.
Show More
loading
Actions
Is this you?
As a journalist, you can create a free Muck Rack account to customize your profile, list your contact preferences, and upload a portfolio of your best work.Get in touch with Marek
Contact Marek, search articles and posts on X, monitor coverage, and track replies from one place.
Learn more about Muck Rack