Externí autor

Jak jste se dostal k botanice? Co vás k ní lákalo? Vcelku je to prosté. Jako malý kluk jsem žil na jihu Prahy, kde byli samí zelináři. Tam jsem se stále hrabal v hlíně a vlastně jsem se praxí neoficiálně vyučil v oboru. Později jsem nastoupil na Přírodovědeckou fakultu, kde jsem chtěl studovat „ptákovědu“, tedy ornitologii. Jenže ve druhém nebo třetím ročníku za mnou přišel kolega a kamarád s jednou slečnou z jižních Čech a ti mě přesvědčili, abychom přešli na geobotaniku.

V lednu 2024 jsem náhle pocítil, že jej chci opět vidět a nedovedl jsem tuto touhu nějak vysvětlit. Jako by mne k němu něco táhlo. A pak to přišlo. Ozval se mi jeho vnuk Parawáko, že Lorenzo mě chce vidět. Naše myšlenky a touhy se někde v kosmu mezi námi telepaticky sešly, a tak jsem neváhal. Dal jsem mu rybářskou síť, kterou beze slova přijal. Takoví jsou indiáni.

Zabývám se Blízkým východem déle než třicet let. A naučil jsem se za tu dobu přistupovat k těmto událostem s odstupem. Když se mě někdo ptá, tak se snažím věcně popisovat rizika a předpokládaný vývoj takové války. Nestraším zbytečně, ale ani nechlácholím nesmyslnými frázemi. To je přesně ta situace, kdy je potřeba zachovat chladnou hlavu a nepodléhat panice, ale ani třeba zbožným přáním.